Izolprotan a Protan letos slaví 25 let česko-norské spolupráce

Úspěšné spojenectví Izolprotanu s norským producentem střešních PVC fólií Protan letos završí 25 let úzké vzájemné spolupráce, která Izolprotan vynesla mezi nejvýznamnější hráče na českém trhu hydroizolací plochých střech. Majitel Izolprotanu Jaromír Jandík při této příležitosti poskytl časopisu Střechy, fasády, izolace rozhovor, v němž bilancuje již čtvrt století fungující spojení s renomovanou firmou ze Skandinávského poloostrova (pozn. - text rozhovoru přejímáme se souhlasem redakce z říjnového čísla časopisu Střechy, fasády, izolace). 

Pane Jandíku, za jakých okolností jste se vlastně dostal k oboru hydroizolací?

"Jako izolatér jsem začal pracovat v Agrostavu Solnice v nově zřízené divizi svařování plastů v roce 1987. Začínali jsme s izolacemi silážních žlabů, polních hnojišť apod. Žádným speciálním školením jsme neprošli, dostali jsme švýcarské svářecí přístroje Leister a jelo se. Přišla listopadová revoluce a v roce 1990 jsme s kolegou dali v podniku výpověď. Věděli jsme, že je o hydroizolace zájem a společně se švagrem jsme začali podnikat jako sdružení fyzických osob. Pokud jde o atesty, překlady z němčiny nebo malování technických detailů, pomáhal nám v začátcích můj tchán. Sdružení fyzických osob se ale postupně ukazovalo jako nevýhodný model z mnoha ohledů. V roce 1995 jsme se švagrem založili společnost Izolcentrum."

Jaká situace panovala na začátku devadesátých let na trhu?

"Odebírali jsme materiál od Fatry a dozvěděli jsme se o dalším výrobci mPVC Technolenu z Lomnice nad Popelkou. Získat fólii ale nebylo tak úplně jednoduché. Přes pevnou telefonní linku, kterou získat v té době byl velmi složitý úkol, jsem doslova vyprosil nějaké množství materiálu. Byly to pionýrské doby. Velký zlom nastal, když nám Technolen nabídl obchodní zastoupení. Jak jsem zmínil, po materiálu byla velká poptávka. Za první větší vydělané peníze jsme koupili svařovací automat, dodávku Avia Furgon, pronajali si první areál v Rychnově nad Kněžnou v Nových domech, se skromným, ale nezbytným zázemím a vybavením.  Pak následovala dražba a zakoupení pozemku se dvěma starými plechovými halami a následné budování vlastního firemního areálu. Koncem roku 2006 došlo k rozchodu společníků."

 Vydělané peníze jste, především v začátcích, vraceli zpět do dalšího růstu firmy?

"Postupně přicházely zakázky, vydělané peníze jsme ale hned obratem investovali do rozvoje nové firmy, do budování firmy od základů. Pořídili jsme si přívěsný vozík, ruční ohýbačku. Dnes to vyznívá možná trochu humorně, ale i to bylo tehdy složité sehnat, dnes je nabídka úplně jiná. Žádné horentní platy jsme si nevypláceli a nekupovali jsme si drahá auta. Já jsem jezdil ve škodovce, společník žádné auto neměl."

Z vlastní zkušenosti dobře vím, že firmy či řemeslníci dnes už neradi cestují za prací někam daleko a upřednostňují realizace v okolí. Změnil se v tomto směru nějak váš přístup? 

"Za zakázkami jsme v devadesátých letech jezdili v podstatě po celé republice, ani poptávky ze vzdálenějších koutů jsme neodmítali, jelo se naplno. Most, Vrchlabí, Jeseník, Žďár nad Sázavou… Báli jsme se, že když někoho s poptávkou odmítneme, už za námi nikdy nepřijde. Takhle to bylo. Ta situace a doba je neopakovatelná. Dnes už je praxe taková, že poptávky z jiných krajů předáváme k realizaci s námi spolupracujícím firmám, které od nás Protan odebírají."

Rok 1998 byl pro vás svým způsobem přelomový, protože začalo úspěšné a dodnes trvající období  obchodní spolupráce s Protanem. Od koho tehdy vzešel prvotní impuls? 

"Protan sháněl pro Českou republiku obchodního partnera, který by zajišťoval technický servis, prodej, školení. Paní Daniela Veselá, která působila při Norském velvyslanectví v  Praze jako obchodní poradce, vytipovala několik firem. Jednoho dne nám zavolala, jestli bychom neměli zájem o setkání. Souhlasili jsme, mimo jiné také proto, že jsme tehdy dělali podobný model spolupráce pro Technolen Lomnice nad Popelkou. Události pak nabraly poměrně rychlý spád. V roce 1998 přijela do Rychnova nad Kněžnou dvoučlenná delegace z Protanu, kterou tvořil majitel Protanu Haakon Ameln a vedoucí obchodního oddělení Hans Petter Øverby. Paní Veselá se ujala role překladatelky, domlouvaly se konkrétní podmínky. Ze strany Protanu to rozhodně nebyla sázka na jistotu, spíš krok do neznáma. Chtěli věřit, že to dobře dopadne, ale jistotu v začátcích určitě neměli. V začátcích byla spousta neznámých, ale postupně, pozvolně se spolupráce rozvíjela dál a dál."

Předpokládám, že podmínky pro podnikání byly na konci minulého tisíciletí poněkud odlišné v porovnání s těmi dnešními, že?

"Maily neexistovaly, pro písemnou komunikaci a objednávky se používal fax. Zboží se muselo proclívat. Po ne vždy úplně příjemném jednání a peripetiích jsme dostali potřebné razítko. Často jsme také nevěděli, na čem jsme, protože se měnily celní předpisy.  Pokud jde o úhrady faktur za Protan, celý mechanismus prověřování, papírování, potvrzování a volání byl na začátku docela složitý. Byli jsme pro Protan neznámým partnerem z bývalého „Ost Blocku.“ Mezinárodní platební styk neprobíhal přes internetové bankovnictví, s příkazy se tedy muselo jít do banky. Papíry bylo nutné skutečně pečlivě vyplnit. Pracovník banky často zdůrazňoval – když uděláte chybu, peníze jsou lidově řečeno v háji, nikdo ten krok nevrátí zpět. Platba do Norska probíhala do tří dnů, dříve určitě ne."

Izolprotan si za dobu svého fungování na trhu získal dobré jméno a přízeň zákazníků díky solidnímu přístupu a dlouhověkosti střešních fólií. Jaké byly „nové“ začátky?

"Novou společnost Izolprotan s.r.o. jsem zaregistroval v říjnu 2006. Za námi šly mimo jiné i záruky spojené s Protanem. Společnost jsme dělili s určitými obavami. Dodnes si velmi vážím faktu, že nás v počátcích nové firmy norský partner nehodil přes palubu a věřil, že všechno dobře dopadne. Od ledna 2007 jsme byli v pronájmu v Kostelci nad Orlicí v areálu TTV. Od července 2008 už jsme fungovali v novém areálu v Česticích. Areál vznikl doslova na zelené louce a nebojím se říci, že v rekordně krátkém čase. Včetně výsadby. S projektantem Ladislavem Bečvářem jsme si sedli a řekli si, jaké jsou naše představy. K dispozici byl poměrně velkorysý prostor, my jsme zase neměli nějak přemrštěné požadavky. Finální projekt byl proto rychle na světě. Věci plynuly rychle kupředu, bez zádrhelů. Veškeré zařízení firmy jsme přestěhovali za víkend.  V Kostelci jsme byli do pátku, v Česticích jsme otvírali v pondělí. Provoz firmy jsme nepřerušili ani na hodinu. Všichni táhli za jeden provaz, proto se vše tak rychle podařilo."

Norsko je všeobecně vnímaná jako země na dalekém severu, kde je čistá příroda a panují tam dlouhé zimní noci. Potvrdily či vyvrátily se vaše představy o Norsku a Norech?

"Představu o Norsku a Protanu jsem neměl takřka žádnou, kromě toho, že je to na severu a je tam zima. Překvapila mě jejich vřelost, přátelskost, férové jednání. Po rozdělení firmy v roce 2006 jsme byli na dně. Patří jim velký dík, že nás v tom tehdy nenechali, šli s námi do rizika a věřili, že se zase zvedneme a půjdeme dál.  Na druhou stranu, my jsme se museli chovat tak, aby měli důvod nám důvěřovat. Myslím, že jsme si vzájemně sedli díky upřímnosti. Zmíním jednu konkrétní zkušenost: zíral jsem, když jsme jeli autobusem z letiště do Osla a nikdo ho za celou cestu nepředjel. Všude automaticky dávají přednost chodcům. U nás nevídané. Ctí a dodržují pravidla. Za ta léta jsme pochopitelně řešili i nepříjemné věci, ale co se řeklo, to platilo, ať byl ve funkci kterýkoliv ředitel. Majitel Protanu Haakon Ameln nás pozval k sobě domů, moc jsme si toho považovali. Chovali se k nám vždycky nesmírně uctivě."